Bezpečí v těle není jen pocit. Je to stav autonomního nervového systému.
Když je nervový systém dlouhodobě přetížený, tělo zůstává v napětí, hůř spí a snadno se dostává do pohotovosti. Pracuji tak, aby se nervový systém mohl krok za krokem vracet do většího klidu, stability a pružnosti. Využívám k tomu rámec polyvagální teorie a somatická cvičení.
Autonomní nervový systém je část nervové soustavy, která automaticky řídí základní tělesné funkce. Ovlivňuje dech, srdeční rytmus, trávení, prokrvení, svalové napětí, hormonální reakce i kvalitu spánku. Zároveň výrazně ovlivňuje, jak reagujeme na stres a jak snadno se z něj dokážeme vracet zpět do klidu.
V mé práci mi polyvagální teorie pomáhá porozumět tomu, proč se někdy cítíme v napětí, i když k tomu zdánlivě není důvod. Popisuje, jak nervový systém vyhodnocuje bezpečí a ohrožení. Podle toho se tělo přepíná mezi režimy klidu a kontaktu, stresové mobilizace nebo stažení a útlumu. Tyto stavy mají přímý vliv na naše prožívání, emoce i na to, jak vnímáme bolest.
Vycházím z polyvagální teorie Stephena Porgese a z jejího praktického klinického využití, jak ho popisuje Deb Dana.
Součástí práce mohou být jednoduchá somatická cvičení, která podporují regulaci nervového systému přes práci s tělem. Využívám je jako doplněk mezi sezeními nebo pro ukotvení změn v běžném životě. Některá cvičení vycházejí z pojetí Stanleyho Rosenberga. Nabízí jednoduché techniky, které lze snadno zařadit do každého dne.